Paušální poplatek za psa není ničím jiným než přežitou daní z majetku. Už v minulosti jsem na zastupitelstvu předložil návrh na jeho úplné zrušení, případně stanovení v nulové výši. Většina zastupitelů tehdy tento krok odmítla, náš postoj ale zůstává neměnný: obec nemá trestat občany za to, jaké zvíře si pořídí, ani z nich tahat peníze bez jasného protiplnění.
Proč platit zrovna za psa, a ne za kočku, koně, ovci nebo slepici? Náklady na úklid veřejných prostranství nemohou sloužit jako omluva pro plošné zdanění. Každý majitel má zákonnou povinnost po svém psovi uklidit – a kdo to nedělá, má dostat pokutu. Paušální poplatek funguje jako nespravedlivý princip kolektivní viny. Trestá i ty, kteří poctivě uklízejí, nebo lidi, jejichž pes celý život neopustí oplocenou zahradu rodinného domu. Odpovědnost musí nést konkrétní hříšník, ne všichni chovatelé plošně.
Celý systém je navíc administrativně zatěžující a děravý. Vyšší sazby za druhého psa se v praxi snadno obcházejí přepsáním na rodinného příslušníka a platba se váže pouze na trvalý pobyt, nikoliv na skutečné bydliště. Výnos z tohoto poplatku představuje v rozpočtu městyse zanedbatelnou položku, která sotva pokryje administrativu spojenou s evidencí a vymáháním.
Zlonice a naše osady mají jít příkladem moderní a spravedlivé správy: zrušme zbytečnou byrokracii, netrestejme slušné lidi a nastavme sazbu poplatku za psy na nulu.
Martin Kratochvíl